Dark Epic Power Metal

Academic with a “metal soul” (or the opposite?) – Top Rock Centrum (Czech Republic)

Academic with a “metal soul” (or the opposite?) – Top Rock Centrum (Czech Republic)

AKADEMIK S DUŠÍ METALISTY (nebo naopak?)

Warlord 2002 (Mark Zonder - Drums, William J Tsamis - Guitars/Keys/Bass, Joacim Cans - Vocals)

Warlord 2002 (Mark Zonder – Drums, William J Tsamis – Guitars/Keys/Bass, Joacim Cans – Vocals)

Kytarista William Tsamis je hlavním motorem tria Warlord, kapely, jež v této době vydává comebackové album Rising Out Of The Ashes. Protože se jedná o počin velice zajímavý, telefonicky jsem se spojil právě s tímto pánem za účelem získání bližších informací. Aniž bych jej nějak zvlášť pobízel, ukázalo se, že William počítá s eventualitou, že o skupině nikdo nebude mít nějak zvlášť přebytečné informace…

Začínali jsme někdy v roce 1980 v Bay Area, odkud jsme se posléze s Markem (Zonder – bicí) přestěhovali do Hollywoodu, no a tam vlastně vznikli Warlord už jako regulérní záležitost. Mě jako muzikanta nejvíce ovlivňovala evropská scéna, speciálně lidi jako Blackmoore nebo Schenker, to jsou moje první kytarové vzory. Z kapel jsem tehdy nejvíc poslouchal Black Sabbath, Rainbow, Deep Purple, Judas Priest nebo Scorpions. Toho času ale právě spolky jako Judas Priest, Scorpions nebo třeba Accept, nebyly v Americe vůbec známé. Když jsme potom jednou s klukama poslouchali Scorpions, prostě jsme věděli, že musíme udělat podobnou muziku i my tady u nás. V té době byly v LA mraky skupin, jenže my jsme chtěli být jiní. A to byl také hlavní problém při hledání vhodného zpěváka. Všichni zpívali na způsob Davida Lee Rotha a my jsme chtěli spíš někoho jako Bruce Dickinsona, jednoduše metalového zpěváka. Proto byly naše začátky dost krušné, v LA se hrál všude glam rock a nejrůznější formy “popmetalu”. Pak jsme ale potkali Briana Slagela. Metal Blade byla tenkrát velmi malá firma a my jsme u ní nahráli, asi za 500 dolarů, první desku. Dopadlo to nakonec velmi dobře a dokonce jsme se dostali i do anglického žebříčku importů, hráli nás v rádiu, bylo to fantastické. Pak jsme vyměnili zpěváka a natočili jedno video. Hlavní problém ovšem byl neustále post zpěváka, nebyl tak dobrý, abychom mohli koncertovat, a tak jsme hledali dál, ovšem nezdařilo se. To byl vlastně konec, Mark se posléze připojil k Fates Warning a já jsem se začal věnovat klasické hudbě. Nakonec jsem se odstěhoval na Floridu, kde jsem vystudoval filosofii. Docela zvláštní příběh, ne? Mezitím u Metal Blade vydali naše nahrávky v několika verzích a my se pomalu dostávali do širšího povědomí. Začali nám psát fanoušci, jestli bychom se nechtěli vrátit, a já o tom začal uvažovat. Někdy v roce 2000 vše začalo mít konkrétní obrysy, no a tady je výsledek.

 Musím říci, že jsem vaše staré nahrávky nikdy neslyšel, ale v jedné encyklopedii byla vaše hudba popsána jako mix Rainbow a Rush se zvukem kytar jaké měl Randy Rhoads. Je na tom něco pravdy? Na aktuální novince totiž podobné vlivy opravdu moc neslyším…

Hmm, tak to nevím. Mám moc rád Rush, ale neřekl bych, že to bylo slyšet v naší muzice. To přirovnání k Rainbow už je mnohem blíž. Během let se ovšem můj styl hodně změnil, mám teď hodně osobní způsob. Ty vlivy už také nejsou zdaleka stejné jako dřív a na aktuální desce už není z minulosti skoro nic.

Proč jste si nenechali vaše přezdívky z minulosti? Doufáš, že posluchači budou spíš otevřenější jménům Zonder, Cans a Tsamis než Destroyer, Thunder Child a Damien King?

Měl jsem to tehdy rád. Celý koncept. Dokonce ještě teď, když mi fanoušci píší, oslovují mě Destroyer. Jde ale o minulost, něco takového patřilo k tehdejší “mystické atmosféře”. V té době se v LA skoro nikdo nenazýval svým vlastním jménem, přezdívky frčely. A vlastně víš, že když jsme se dávali opět dohromady, bylo vše tak hektické, že jsme o tom snad ani nemluvili? No jo, jak tak o tom přemýšlím, budeme to asi muset dodatečně probrat… Možná jednou… Když už ale mluvíme o jménech, povím ti jeden povedený příběh: Lidé z Nuclear Blastu nám řekli, že pokaždé, když použijeme Joacimovo jméno nebo jeho fotografii, musíme dodat, že se tak děje s jejich laskavým svolením! Když se to dozvěděli Joacim a jeho manažer, okamžitě je poslali k čertu a my jsme se samozřejmě přidali. Proboha, on přece není jejich vlastnictví, není to žádný otrok. Tolik k této firmě.

Myslíš si, že se fanouškům Hammerfall bude vaše muzika líbit?

Hmm, to je dobrá otázka. Já vážně nevím. Možná je přitáhne Joacim, ale přece jen je to dost odlišná hudba a s mnoha speedmetalovými fanoušky mám bohužel zkušenost, že pokud ta muzika není opravdu rychlá a snadno zapamatovatelná, moc je nezajímá. Ale kdo ví, možná se pletu… Velmi rádi uvítáme všechny, kterým se naše hudba bude líbit.

Mark je bezpochyby vynikající bubeník s velmi specifickým stylem, který činí vaši muziku ještě rozdílnější oproti dalším spolkům…

Jsem rád, že si to zmínil, protože je to přesně tak. U nás to totiž funguje jinak. Hodně kapel se snaží za každou cenu valit jednotlivé skladby co nejrychleji dopředu jednu za druhou, zdvojuje se basová linka, melodie a vůbec všechno. My necháváme skladby tak nějak více dýchat a k tomu je Markova hra jak stvořená. Má veliký prostor improvizovat, prosadit svoje kompoziční cítění. Všimněte si, jak třeba při mých sólech hraje neuvěřitelné věci, dává všemu nový rozměr. Myslím, že pokaždé, když budete poslouchat tuhle desku, uslyšíte něco nového nebo vám to bude znít jinak.

Tvůj kytarový styl se mi zdá také na velmi vysoké úrovni, je účelný, nápaditý a přitom bez zbytečného exhibicionismu…

Ó, děkuji pěkně, snažím se (smích). Miluji hlavně melodii, té podřizuji všechno. Nemám potřebu hrát nějak pekelně rychle, když nemusím. Rád všechno dělám účelně. Vše si promýšlím, proto také možná nemám moc rád jamování, nejsem ten typ, co se sejde s ostatními muzikanty a začne prostě jen tak hrát.

Téměř všechny skladby na albu jsou pomalejší, epické záležitosti. Sbíráš někde inspiraci pro takový druh skladeb?

Ano, mám rád takový způsob, jak říkáš – epický. Je to ale trochu jiná epika, než ta komerční, kterou si většina lidí hned představí. Dneska lidé hledají epiku v knihkupectví s fantastickou literaturou, a to není případ desky Rising Out Of The Ashes. Jedna skladba je například na motivy epické básně Jungle – Paradise Lost, další z Iliady… Takovýhle druh epiky mám na mysli já. Mám rád dávnou dobu, ale třeba i renesanci.

Vaše kompozice a vlastně i samotný název kapely, dávají tušit, že vás asi dost fascinuje fenomén hrdinství, válečnictví a podobných věcí, samozřejmě v tom starém slova smyslu…

A víš, že vlastně ani moc ne? Možná to tak nevypadá, ale že by mi zrovna hrdinové byli nějak blízcí, to ne. Jenomže, když čerpáme z témat, jako je Trója a podobně, pak se těm válečníkům prostě nevyhneme. Ne, že bych snad o těchto postavách nic nevěděl, já mám akademické vzdělání a historií jsem se zabýval docela dost, ale čistě fenomén hrdinů mě ani moc nezajímá. Nepřemýšlím o tom.

Hodně se mi líbí atmosféra songu My Name Is Man, je taková romanticky melancholická…

Tahle věc je vlastně taková Genesis, příběh o stvoření člověka. Lidé chodí kolem sebe a říkají – jmenuji se Tom, Jack, tak a tak, a tady hlavní postava říká – jmenuji se člověk. Je to vlastně o tom, že jsme si všichni rovni, všichni jsme lidské bytosti. Ještě si pamatuji, jak jsem skládal sólo k téhle skladbě. Bylo to totiž v jedněch lázních a mám na to samé příjemné vzpomínky.

Joacim je členem úspěšné mladé kapely. Pozoruješ nějaký rozdíl třeba v jeho přístupu k muzice ve srovnání s tebou nebo s vašimi začátky?

Ani ne. On už totiž zas takový mladík není, je mu myslím 32 let, což je o něco méně než mně. Velký rozdíl je jenom v tom, jakou hudbu posloucháme. Joacim poslouchá kapely jako kupř. Linkin Park a já zase mám rád klasický heavy metal. Dá se říci, že z nás tří jsem já ten nejkonzervativnější. Kromě metalu si ještě poslechnu i docela dost klasické hudby.

Jak moc jste změnili vaši letitou klasiku Lucifer´s Hammer? Při poslechu totiž není ke slyšení nějak výrazně jiný styl téhle skladby oproti ostatním na desce.

Ani nijak zvlášť moc ne. Jsou tam trochu jiná aranžmá a produkce, ale jinak jsme nic neměnili. Celý nápad se znovu nahráním starých věcí vzešel od firmy, která chtěla na desku nějaký bonus. Nakonec to dopadlo tak, že jsme nahráli tři staré kousky a chtěli je dát na desku všechny. Jenomže firma vše vyřešila tak, že pro Ameriku, Japonsko a Evropu na album umístila vždy jen jednu z nich.

Michal Zeman – Czech Republic

DISKOGRAFIE:
Deliver Us (6-track mini album) 1983
And The Canons Of Destruction Have Begun (live) 1984
Rising Out Of The Ashes 2002
SOUČASNÁ SESTAVA:
William Tsamis kytary
Mark Zonder bicí, perkuse
Joacim Cans zpěv

Out of toprock.cz (Now defunct)

TopRockCentrum.cz Logo

Czech Flag Origin: Czech Republic / 2001